Menu

Vyhľadávanie

Anketa

Ktorá TATRA sa Vám najviac páči?
Počet hlasov: 695

Kategorie: Články

Presidium alias Speciál

Presidium alias SpeciálTatra 613 Long vznikla z iniciativy výrobce, bez požadavku z vyšsích míst, a její osud byl nejistý. Úspešne absolvovala povinnou oborovou zkoušku prototypu, až do leta 1977 se však zdálo, že se do výroby nedostane. Dnes už se můžeme jen dohadovat, komu a jakými zákulisními tahy se podařilo situaci odblokovat. Faktem ale je, že odbor Federálního ministerstva vnitra (FMV) pověřeny obhospodařováním dopravní techniky pro ustřední orgány ČSSR vznesl 22. srpna 1977 požadavek na exkluzivní reprezentacní variantu T 613. Počátkem října 1977 vznikla v automobilce ,,Zpráva o zajišťení diplomatické varianty osobního automobilu T 613 Presidium", z níž se během následujících týdnů na generálním ředitelství Československých automobilových závodů (ČAZ) stala ,,Zpráva o zabezpečení vývoje, výroby a dodávek osobních automobilů T 613 Presidium" určená ministru všeobecného strojírenství Pavolu Bahylovi.

V polovině listopadu 1977 rozhodli na generálním ředitelství že úkol bude řešen jako oborový, což znamenalo, že na něj automobilka dostane alespoň část potřebných finančních prostředků. Pokud se vám to všechno zdá poněkud zamotané, pak vezte že tak to tehdy v socialistickém Československu chodilo. Ješte počátkem března 1978 v dokumentu „Situační zpráva o efektiv¬nosti výroby a odbytu osobního vozu T 613" byl prodlou¬žený model označován jako T 613 Presidium, přičemž jeho vývoj byl rozplánován do dvou etap: Presidium I se zahájením výroby v roce 1979 a Presidium 2 s produkcí od roku 1982. V první fázi dokument předpokládal výrobu 40 kusů ročně, ve druhé až 50 exemplářů za rok. To byly ale příliš optimistické vize. A pokud šlo o pojme¬nování nového automobilu, na příkaz z vyšších míst v z T 613 Presidium stala Tatra 613 Speciál. První dva automobily Tatra 613 Speciál byly zástupcům ministerstva vnitra předány v prosinci 1979, v roce 1980 pak produkce T 613 S dosáhla rekordní výše 35 exem¬plářů, i když plán původně počítal jen s třiceti kusy. Prvních pět bylo po jednotlivých kusech dodáno FMV od konce ledna do počátku dubna 1980, dalších dvacet následovalo od konce listopadu do závoru roku. Kon¬cern prosince 1980 bylo z Příboru vyexpedováno i deset „speciálů“ a odběratelem byl Stranický podnik služeb ÚV KSČ. který sídlil v areálu Kundratka v Praze, pod Prosekem. Vozy T 613 Speciál doslaly vlastní řadu výrobních čísel: auta ročníku 1980 určená pru FMV měla výrobní čísla 00003 až 00027. VOZY pro SPS puk 00028 až 00037. Všechny byly černé barvy a v jejich výbavě nechybělo autorádio Blaupunkt s kazetovým magneto¬fonem stojné jako tachograf VDO, záznamové zařízeni umístěné vpředu v zavazadlovém prostoru, které umož¬ňovalo zpětnou týdenní kontrolu režimu jízdy. Poprvé v tuzemsku byl u T 613 S použit tempomat udržující stálou rychlost jízdy.

Tatra 613 Speciál vyhlížela o poznání honosněji, než běžná „šestsettřináctka". Při rozvoru 3130 mm byla dlouhá 5185 mm a na první pohled zaujala rozměrnýrni nárazníky zabíhajícími až k výřezům blatníků a nové tvarovanou přídí se svisle orientovanými bli¬kači v rozích karoserie a dvěma velkými obdélníko¬vými světlomety Bosch opatřenými stěrači a ostřikovači. Za společným krycím sklem se uvnitř světlometu vedle potkávacího a dálkového světla skrývala také mlhovka. Nové byly i velkoplošné, podélným rýhová¬ním ozdobené zadní skupinové svítilny s vestavenými světly do mlhy. Okna v předních dveřích byla jed¬nodílná, bez trojúhelníkových okének, vnější zpětná zrcátka s chromovaným krytem se nastavovala zevnitř. Ze zadních sloupků zmizely mřížky otvorů odsávání vzduchu z interiéru, nahradily je výdechy decentně skryté za okapovou lištou. Podle záznamů v kronice příborského závodu měla T 613 Speciál ve srovnání se standardní „šestsettřináctkou" přes 1700 nových dílů a 205 dalších nakupovaných komponentů.

Speciál dostal zcela novou, o poznání modernější palubní desku a nové tvarovaný volant spojený bezpečnostním sloupkem s hřebenovým řízením opatřeným kapalinovým posilovačem. Interiér byl čtyřmístný, dvě samostatná zadní sedadla měla seřiditelný sklon opěradla a výškově nastavitelnou opěrku hlavy. Prostor mezi zadními sedadly byl využit k umístění prvku individuálního osvětlení, radiotelefonu, mikrofonu, diktafonu Heno úlohu plnil magnetofon radiopřijímače), zapalo¬vače a odkládací skříňky na drobné předměty. Kapsy na zadní straně opěradel předních sedadel sloužily cestujícím vzadu k ukládání spisů, novin a časopisů. Všechna čtyři sedadla byla vybavena samonavíjecími bezpečnostními pásy. K pohodě na palubě přispívala klimatizace, jež měla tentokrát rozměrný obdélníkový kondenzátor uložený spolu s kompresorem za motorem, a přebarvená determální skla „Parsol Green". Za zadními sedadly byly vytahovací roletky. jimiž se dalo zastínit zadní okno. Ovládání oken v předních i zadních dveřích bylo elektrické, dveře měly podtla¬kové centrální blokování ovládané zámkem řidičových dveří. Odolnost proti případnému bočnímu nárazu zvy¬šovaly podélné výztuhy ve dveřích.

Vzhledem k poslání vozu byly zdvojeny některé pro¬vozně důležité funkce, zejména zapalování s dalším okruhem pro nouzové dojetí a druhé elektrické palivové čerpadlo s jemným čističem paliva, jinak bylo poháněči ústrojí sériové, tvořil je osmiválec 3495 cm' o výkonu 165 k (122 kW) .spojený se čtyřstupňovou manuální převodovkou se zdokonaleným řadicím mechanismem. Kotoučové brzdy dostaly účinnější chlazení a signali¬zaci hladiny brzdové kapaliny i opotřebení brzdových destiček. Ke zlepšení jízdních vlastností spolu s delším rozvorům u zdokonalenou přední nápravou s rekonstru¬ovaným uložením kotevních míst přispěly i radiální pne-umatiky Michelin 205/70 HR 14 XVS. Ty byly zvoleny po důkladných testech „šestsettřináctky", které proběhly v létě 1978 na zkušebním okruhu francouzské firmy Michelin v Ladoux u Cermontu-Ferrandu. Na jejich závěrečné fázy se počátkem září 1978 aktivně podíleli i dva muži z Kopřivnice, vedoucí konstrukce osobních vozidel Ing. Augustin Lacina a šéf oddělení výzkumu a zkoušek Ing. Milan Urban.

Podle údajů z dobového prospektu vykazovala Tatra 613 S ročníku 1980 pohotovostní hmotnost 1840 kg a celkovou 2220 kg, její užitečná hmotnost tedy měla hodnotu 380 kg. Dosahovala největší rychlosti 190 km/h, trvale se mohla pohybovat tempem 160 km/h a z 0 na 100 km/h dokázala zrychlit za 12,7 s. Její základní spotřeba paliva podle tuzemské normy ČSN činila 14,5 l benzinu na 100 km. „U vozidla T 613 Speciál byla zavedena celá řada opatření, jejichž realizací byla zvýšená kvalita vozidel natolik, že je poskytována záruka na dobu 18 měsíců bez omezení počtu ujetých kilometrů. Životnost agregátů je stanovena hranicí 300 000 km, životnost karoserie pak na dobu 5 let“, zdůrazňoval prospekt.

Zdroj: T 613 Jan Tuček

print Formát pre tlač